photos - Richard Lahuis

Příští představení - termíny naleznete zde

Česká verze je uváděna v koprodukci s TranspArt, s.r.o.

Translator: Jana Vlková

Creative production: Katja Timmerberg

OK OK

"OK OK je jednoduchý a zároveň dokonale promyšlený nápad… Divák je postupně vtahován do dialogu se sebou samým i s ostatními účastníky, do proudu myšlenek a zážitků déjà vu.“  - Volkskrant (Netherlands)

„…připomíná mi to trailer na ten film s Willem Ferrellem, ve kterém slyší mluvit vypravěče (…) Je to koncept jako „OK OK“ hračky, než ho poprvé zcela rozeberete, je to způsob, který u všech zúčastněných vyvolává tajemný pocit manipulace a mění herce na pouhá tykadla jakési nezávislé bytosti, která si stále více uvědomuje sebe sama.“  - Egypt Independent

Minimalistická komedie, kterou hrají sami diváci. Doba trvání cca 45 minut. Pro 4 osoby.

Vybraní účastníci se posadí a jednoduše čtou nahlas slova zvýrazněná ve scénáři, který drží před sebou. Přes pouhé „čtení řádků“ všichni čtyři čtenáři zjišťují, že vše do sebe zapadá a dává smysl (aniž by museli „hrát“ nebo správně recitovat). To, co je řečeno, je přesným výrazem pochybností, zvědavosti a obav, které by s největší pravděpodobností prožíval někdo, kdo dostal za úkol ve skupině lidí přečíst nahlas, bez přípravy, nějaký text.

Zdá se, jako by sám text dokázal v každém jednotlivém okamžiku uhodnout myšlenky čtenáře. Výsledkem je zvláštní pocit, že scénář se chová jako živý objekt; jako by text byl psán ve stejném okamžiku, kdy je čten. Tento pocit postupně sílí a hra dostává spád a odvíjí se dál až k překvapivému závěru.

Představení OK OK jako první dílo typu Autoteatro, které nepoužívá sluchátka nebo jiné audio pomůcky, zachází s tištěným textem jako se srovnatelnou, i když mnohem starší „technologií“ (způsob, který se nedá nahrát a opakovat). Na rozdíl od práce se sluchátky je však tato strategie naprosto průhledná. Každý čtenář si může přečíst, co kdo říká.

Představení OK OK navazuje na Antovo předchozí dílo, The Quiet Volume („Potichu“, ve spolupráci s Timem Etchellsem), a zkoumá, tentokrát nahlas, zvláštní potenciál psaného textu žít vlastním životem a vydobýt si vlastní prostor.

Vznik představení:

V roce 2007 se Gert-Jan Stam vzdálil od své práce v oblasti výtvarného umění a napsal divadelní hru. Na premiéře k němu po představení přišla jedna žena a požádala ho, zda by jí dal kopii scénáře. Na otázku „proč“ odpověděla, že by ráda šla domů a zahrála si hru se svou rodinou.

Překvapen a zaujat touto žádostí se Gert-Jan rozhodl zkusit napsat hru, kterou by si mohl zahrát každý „v pohodlí vlastního domova“, a především bez zkoušení. Gert-Jan byl vybrán jako jeden z účastníků pobytového programu v Irsku, MAKE 2010, v rámci kterého dostalo 15 umělců šanci pracovat na svém díle za podpory a vedení tří mentorů; jedním z nich byl toho roku Ant Hampton. Po skončení programu MAKE navrhl Ant, že by mohli na díle dále spolupracovat v kontextu divadla Autoteatro. V březnu 2011 v rámci festivalu „ The Game is Up!' “ nabídl Tom Bonte Antovi a Gert-Janovi pobyt ve Vooruit (Ghent, Belgie), kde mohli na hře dále pracovat, mimo jiné díky finanční podpoře centra umění Project Arts Centre v Dublinu.